Odpuštění

Odpuštění je velmi důležitý, spolehlivý a účinný nástroj, jak přijmout, pochopit a změnit vnímání sama sebe a následně lidí a událostí okolo nás.

Stále znovu se ztotožňujeme s pocity viny a obviňováním, obavami ze ztráty, se smutkem, se strachy o cokoli a kohokoli. Naši zlobu, vinu a případně strach si promítáme do lidí, které máme kolem sebe. Instalujeme se do role oběti a za své potíže a problémy viníme své okolí.

Tento systém je založen na jednom ze základních principů Vesmíru – principu Rezonance: to, co nám připadá na druhých nepřijatelné, pouze slouží k zobrazení našich vlastností. Druzí lidé v naší blízkosti nám tímto způsobem zrcadlí tu část nás samých, kterou jsme potlačili, uložili do hlubin svého nitra a nepřijali za svou. Uložili jsme ji ve svém vnitřním úkrytu, tváříme se, že k nám nepatří, odmítáme ji. Pokud byste chtěli zjistit, co na sobě nemáte rádi a čeho jste se pravděpodobně zřekli, podívejte se na to, co vás rozčiluje na lidech, kteří vstupují do vašeho života.

Nemá vás vaše okolí dostatečně rádo podle vašich představ? Patrně sami sebe moc nemilujete, nějaká část vašeho já není ochotna dostatečně lásku dávat. Setkáváte se více než byste chtěli s lidmi, kteří jsou na vás zlí, zrazují vás, podvádějí a okrádají? Možná jste i vy sami někdy v minulosti používali takový způsob jednání. Máte pocit, že jste na všechno sami, že vám nikdo nepomůže?Asi také neoplýváte příliš ochotou pomoci, nebo si myslíte, že jste neomylní a vše zvládnete nejlépe ze všech. Svou temnou stránku, svůj stín můžeme objevit i ve společenských tématech, která nás provokují, rozčilují, jitří naše emoce. Namátkou vzpomenu třeba rasové problémy, homosexualitu, týrání dětí či zvířat. Zřejmě máme v sobě ukrytu tu část naší bytosti, která se někdy dříve aktivně setkala s těmito tématy nebo by byla schopna se jich s určitou mírou pravděpodobnosti zúčastnit.

Cítíme se být obětmi druhých právě proto, že rezonují s naší vlastní vinou, hněvem či zlostí. Zdá se nám, že nám dělají něco, co nás rozčiluje, myslíme si, že nám cíleně a schválně ubližují. Kdyby tomu tak nebylo, jejich jednání by nás nevyvedlo z klidu. Pokud se cítíme jako oběť nedokážeme rozeznat poselství, které nám lidé či události, s nimž přicházíme do styku, přináší. Prioritou je pro nás vyřešení otázky, jak se zbavit posla. Tato cesta však vede k tomu, že se opakovaně, znovu a znovu dostáváme do podobných situací. Stále dostáváme šanci pochopit, že z těchto vzorců a programů můžeme vystoupit jen tehdy, pokud si uvědomíme, že není třeba být obětí.

Že jsme to my sami, kdo sám sobě může pomoci vymanit se z těchto nepříjemných situací. Prvním krokem je přijetí skutečnosti, že jen my sami se můžeme postupně, krok za krokem vydat na cestu odpuštění a odpouštění.

Nelze však odpustit „na povel“, ani to nebývá jednorázová a rychlá záležitost. Má své zákonitosti. Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné a k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka. Pojmenování nepříjemné události, pocitu, problému, jejich přijmutí, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas.

V procesu odpuštění jde o vlastní rozhodnutí již dál netrpět, nevyžívat se v nenávisti a zlobě, vzdát se touhy nadále zraňovat druhé a zároveň se také vzdát touhy zraňovat sebe pro to, co se odehrálo v minulosti. Odpuštění neznamená, že schvalujete to, čím vám někdo ublížil. Znamená to ale, že už v sobě dál nechcete chovat bolest jako reakci na toto jednání. K tomu, abychom někomu odpustili, stačí z naší strany pouze chtít. Není nutná přítomnost toho člověka, ani o tom nemusí vědět. Vše se děje na úrovni podvědomí a jde o záležitost energie. Žádné rozumové zdůvodnění není nutné a na vědomé úrovni, i když to někomu řekneme do očí, většinou ke skutečnému odpuštění nedochází a bolest uvnitř stále zůstává. Pokud někoho požádám o odpuštění, není důležité, zda mi on skutečně odpustí, to už je záležitost jeho rozhodnutí na základě jeho svobodné vůle.Důležité a podstatné je, že energie žádosti o odpuštění byla s čistým a upřimným záměrem s láskou vyslána.

Ztotožníme-li se s principem, že jsme to my sami, kdo si svými myšlenkami vytváříme svoji vlastní realitu, současně pak pochopíme, že nejúčinnější je odpuštění sám sobě. Pokud jsem to já, kdo jsem si prvotně stvořila situaci, která mě trápí, jsem schopna svým vlastním odpuštěním tuto situaci uzdravit.

Zpracováno na základě knihy: Colin.C.Tipping: Radikální odpuštění