Země je krásné místo a stojí za to na něm žít
Strach
Strach známe všichni. Existuje krásné přísloví: „strach má velké oči“. Je velice výstižné. Strach vytváří iluzi něčeho, co se ještě nestalo, co není skutečné. Bojíme se toho, co by se „mohlo stát“ a dokážeme naše obavy nechat pěkně rozkošatět. A čím víc se soustředíme na své obavy, tím víc se katastrofický scénář rozrůstá, rozbaluje a nabývá na síle. Strach je energie, která brání, hromadí, uzavírá, omezuje, ochromuje. Vědomě se snažíme si domluvit, hrajeme s naším strachem přetahovanou. Přeci to zvládnu, jsem silná, jiní to dokáží také. Nemám se čeho bát. A snažíme se silou, mocí, rozumem svůj strach přemoci. Dokážeme sami sebe přesvědčit, že jsme přeci silní a mocní a se strachem pěkně zatočíme. Může se nám to i podařit a strach zaženeme.
Cítíme se nabití pozitivním myšlením. Jsme si jisti, že teď už jsme se se svými strachy vypořádali jednou pro vždy. A jsme zaskočeni, když se ten nevítaný manipulátor a našeptávač zase vrátí. Vztekáme se, obviňujeme se a posuzujeme, porovnáváme se s ostatními. A náš strach jen čeká, abychom ho zase podpořili, dodali mu „palivo“. A tak si strach a obavy zase hezky rozvíříme, oživíme a roztočíme.
Tyto výkyvy jsou jen důsledkem Zákona přitažlivosti: na co se soustředíme, co podporujeme, čemu věnujeme svoji energii – myšlenku, to je touto energií živeno a podporováno.
Pokud je strach energie, která uzavírá, omezuje a hromadí, pak láska je energie, která proudí, tvoří, objímá, podporuje a nesoudí. Tam, kde cítíme lásku, bychom strach určitě nenašli. Proto myslím, že strach nepořešíme tím, že s ním budeme bojovat. Boj je vlastní nástroj strachu.V lepším případě ho potlačí, v opačném podpoří. Připustím-li, že strach je mojí součástí, že ke mně patří, dýchá se mi lehčeji. Připustím-li, že strach mohu přijmout, že i on může být částí mé bytosti, lépe pochopím, že ne bojem, ale láskou mohu strach změnit. Mohu přeměnit jeho energii.
Představte si, že byste opustili někoho, koho máte rádi, na kom vám záleží, kdo k vám patří. S kým tvoříte pár, s kým si vlastně rozumíte, s kým se doplňujete, pomáháte si. Jen jste se kdysi rozešli, vaše cesty se rozdělily a nyní máte šanci tuto ztracenou náklonnost znovu najít, navázat na přetržené pouto. Spojit se s tou svojí částí, kterou jste z nějakého dávného důvodu potlačili. Tak vnímám pojem strach. Ne jako nepřítele, ale jako šanci objevit ztracenou část své bytosti. Tu část, která může být mým pomocníkem, učitelem a rádcem, pokud jí to dovolím.
Práce se strachem je jako bychom opakovaně loupali slupky cibule, až sloupneme tu poslední a dostaneme se k čistému plodu, jádru. Které již není ničím překryto či deformováno.
Užitečný článek o tom, co je strach, jak vzniká a kudy na něj, najdete zde:
Pro práci se strachem můžete zkusit tuto meditaci
romanaj.webnode.cz/moje-nazory/meditaci/meditace-strach/
