Moje kočičky

Kočičky mě provází již řadu let. Jsou mými společníky v dobrém i ve zlém. Dokáží mě rozesmát svými skopičinami, stejně tak jako potěšit sametovými tlapkami ve chvílích, kdy vše není tak, jak bych ráda. Jsou to nezávislé bytosti, které si svou nezávislost nedají za žádných okolností vzít. A to se mi na nich líbí. Když chtějí, když to tak cítí,když ony mají tu potřebu, nechají se pohladit,podrbat a dělá to jim i mně moc dobře. Spočinutí s kočkou na klíně, jejich klidné vrnění, to je balzám na moji duši v této uspěchané době. I jejich prostá přítomnost tehdy, když zrovna nemají "mazlivou", dokáže vykouzlit v našem domově klidnou atmosféru. Kočičky jsou mojí součástí, tak si vám je dovoluji touto cestou představit.

Betynka

je elegantní bílá kočička, která si od svého mourovatého brášky Raráška vypůjčila ocásek. Vybrala si mě tehdy, když jsem si šla do útulku původně pro jednu kočičku. Odnesla jsem si dva sourozence a to jsem tehdy měla pocit, že jejich osm tlapek je konečný početní stav kočkotlapek u nás doma.Kdybych tehdy tušila, jak jsem se mýlila! Betynka je dáma. Pohybuje se s elegencí jí vlastní a její bílá barva tento dojem ještě umocňuje. Zbytečně si s nikým nezadá a moc se nekamarádí. Když zapátrám v paměti, tyhle její vlastnosti byly patrné už tehdy, když byla ještě kotě. Není nafoukaná, ale je si jednoznačně vědoma, že je opravdu jiná a stojí si za svým. Má takové zdravé kočičí sebevědomí. Betynka s námi už není. Odešla už zase domů a má se tam určitě moc dobře.

Rarášek

je prostě Rarášek. To jméno nemá náhodou, to je o něm. Když byl malý, byl to král všech kočičích draků, rarach rarachovitý, ze všech sourozenců nejdivočejší. Ale takovým milým, klučičím, rošťáckým způsobem. Ze všech našich kočiček je nejvíc společenský, to je náš parťák, sám prostě nebude, každému na střídačku dělá společnost.Také je to největší pohodář, nic moc ho nerozhází a i přes svojí rošťáckou povahu se moc rád povaluje a užívá si klídek a pohodičku. Rarášek splnil tady na Zemi, co měl a je se svojí sestřičkou tam, kde je klid a mír.

Rézinka

Rézinka k nám přišla jedno prosincové odpoledne před mnoha lety, krátce po tom, co jsem si přinesla oba útulkové sourozence a už u nás zůstala. Je to opravdu krásná rezavá zástupkyně svého druhu. Je velmi společenská a moc ráda si povídá. Na všechno má svůj názor a velmi ráda se o něj podělí. S obyčejným, po kočičstvu " mňau" si ona nevystačí. A tak spolu vedeme debaty na nejrůznější témata, povětšinou však jde o naše rozdílné názory na obsah krmení v miskách. S Rézinkou si už nepovídám. Rozhodla se, že její místo je jinde. A já věřím, že spolu s Betynkou a Raráškem pokračují v debatách ve třech.

Sazinka

Sazinka je u nás nejkratší dobu. Přišla k nám na zahradu v době, kdy naše kočky byly natolik mlsné, že jsem přebytky z jejich misek pokládala ke studni v dobré víře, že jimi vezmou zavděk jiné číči, které tudy třeba jen prochází na své pouti. Nemýlila jsem se. S tím rozdílem, že Sazinka, tehdy malé, drobné a zraněné kotě už nikam dál neputovala.A jak už to tak u benjamínků bývá, trochu jsme si ji rozmazlili. A tak toho využívá plnými doušky a my jí to dopřáváme. A tak tahle nejmladší kočička dokáže opravdu velmi zodpovědně rozhýbat svoje starší soukmenovce. Aspoń mají pohyb, netloustnou a netuhnou jim klouby. Sazinka už nemá koho prohánět. O to víc jsme spolu a svoje tajemství si necháváme samy pro sebe. Není nic lepšího, uklidňujícího a posilujícího, než si spolu zalézt do postele a jen tak být. Protože obě víme....